Jdi na obsah Jdi na menu
 


Porodní příběh

Jeho volání mě vzbudilo kolem osmé hodiny ráno a bylo mi hned jasné, že je to on ,že je připravený se s námi setkat.
Ani na vteřinu jsem si nemyslela,že by to byl planý poplach, hmatatelně jsem cítila,že začínají kontrakce. Zvláštní pocit,který cítíte,jako by přicházel z veliké dálky a pomalu se přibližuje vám naproti. Díky kurzu hypno porodu jsem  byla připravená vše vědomě prodýchat, protože dech je klíčem k uvědomění si, že pokud tu bolest neprožiju a nepřijmu ji, budu v křeči a půjde to pomaleji.A promlouvat k sobě skrze afirmací, teď i po dobu porodu.
Celé těhotenství jsme žili v Českém Ráji na krásném místě a stavěli si maringotku, žili na stráni u lesa,obklopeni stromy, s nezapomenutelným výhledem do krajiny Prachovských skal.Snad i díky tomu jsem měla tak božské a bezproblémové těhotenství, o kterém   jsem věděla jen díky pohybům malého Finna.
Bohužel se nám včas nepodařilo bydlení dokončit a já chvilku před porodem věděla, že tady porodit nechci, vnitřní já mi říkalo ,že tam pro mě   není bezpečno, proto jsem se rozhodla přivést miminko na svět u rodičů v Podkrkonoší.Moje nitro vědělo jistě jak to chce a já ho brala vážně.
Můj muž Doyle byl ale v té době v maringotce a já mu chtěla nějak říct,že rodím, ale že nemusí panikařit, protože to jistě ještě chvíli potrvá, ať dodělá co začal a aby mi přivezl věci z přiloženého seznamu. To se ale lehce řekne. Musím se tomu teď smát, ale chápu, že rodící žena vyleká každého kromě sebe samu.
Samozřejmě, že totálně panikařil,pobral polovinu toho co jsem chtěla a ihned přijel.
To,že budu rodit doma jsem podvědomě věděla už od svých 12 let,kdy jsem začala sledovat porody v jednom německém pořadu a už tenkrát jsem cítila, že nemocniční prostředí není nic, co by mi přišlo jako jistota. Chtěla jsem mít kolem sebe známé prostředí a vůni.
Samozřejmě mě spousta lidí odrazovalo a strašilo, naštěstí Doyle měl jasno a maximálně mě podporoval a nikdy ho nenapadlo, že by to mohlo být jinak, dokonce věřil, že to zvládnu bez duly, ale tu jsem měla, hlavně kvůli mamce, chtěla jsem aby měla větší pocit mého bezpečí.
Spousta lidí si bohužel myslí, že porod doma je risk, budu nesouhlasit, protože pokud věříte v sebe sama, v bohyni uvnitř vás,že víte o tom proč tu jste, že rodit děti je vaše poslání, že především vaše miminko ví kdy a jak se narodit,že jste oba zdraví a pokud tohle vše respektujete a souzníte s tím,pak nikdo a nic nestojí mezi vámi a vaším rozhodnutím porodit v prostředí klidu a míru, s vůni kterou znáte, obklopeni lidmi kteří vás milují,kde vás nikdo nenutí k ničemu a kde jste sami sebou a se sebou.
Takže teď už je tu i můj uřícený muž a je očividně víc vystrašený než já. Vím,že dula ještě není potřeba a dám ji jen vědět,že kontrakce jsou tu s námi,že je zvládám prodýchat a ona mi odepisuje,že až budou po pěti minutách,že vyrazí. Takhle jsem si dýchala celý den a polehávala v hnízdečku,které jsem si připravila v rohu pokoje. V noci mi tělo dovolilo lehký spánek,ale moc nezvládalo být v posteli,takže jsem byla na zemi,ze které se mi lépe vstávalo.
A máme tu další ráno.Dávám si už druhou vanu na uvolnění. Kontrakce už jsou mnohem silnější a už začínám být lehce unavená a i vím,že bych měla zavolat dulu, Přijíždí do hodiny a potichounku se optá co a jak a posadí se v koutku a přihlíží průběhu porodu, který zvládáme samy s Doylem. Měním polohy jak si mé tělo žádá a jak je mi v danou kontrakci pohodlně. Dula mi radí, abych se pokusila mezi kontrakcemi pospávat a čerpat tak sílu pro samotný porod, docela se mi to i dařilo, ale přiznám se, že jsem si trochu přála aby mě někdo rozřízl a vyndal miminko už ven, protože teď už to bylo skoro 30 hodin kontrakcí, nebudu lhát,že jsem byla v pohodě, únava na mně byla dost znát a já si zvládala sníst banán a raw tyčinku. Dula mi masírovala bedra a to mi hodně pomáhalo, zeptala se jestli chci prohlédnout abychom věděli jestli se miminko blíží, šlo to pomalu a to také proto,že jsme v zápětí zjistili,proč mi nepraskla voda, miminko bylo celý porod v porodním vaku (obalený v bláně). Myslím,že si to chtěl ještě naposledy užít. Zavěšená na svém muži mi dula dává čichat vonné oleje na uvolnění, myslím,že to byl pomeranč a levandule. 
Po osmé večerní jsem se rozhodla jít si sednout na záchod a vyšetřit se sama. Každou kontrakci spolu prodýcháváme. Sáhnu si dolů a cítím miminko, neuvěřitelné, brzy tu bude s námi, cítím ho na tři články prstu, sahám mu na hlavičku obalenou jeho vakem, jeho ulitou, která mu byla bezpečím po celou dobu těhotenství. Zpětně vidím,že tak jako se nechce odpoutat od mého prsu ve věku skoro dva a půl roku, tak ani v době narození se nechtěl rozloučit se svým malým vesmírem uvnitř bříška.
Ve 22 hodin jsem věděla,že už je čas,hlavičku jsem cítila na článek prstu a šla zpět do pokoje porodit.To co mi doteď přišlo jako namáhavé se při vytlačování hlavičky zdálo jako nic. Rodím ve stoje. Cítím hlavičku jak tlačí na stěny porodních cest a uvědomuju si,že musím něco udělat aby prošla ven, že teď už mám opravdu při každé kontrakci zatlačit a pomoct Finnovi ven, protože potom už to zvládne úplně sám. Asi při třetí kontrakci se mi podařilo dostat ven hlavičku a nechat ho aby se dorotovala na opačnou stranu, pomalu se sunula ramínka a on pak lehce vyklouzl dule do náruče. Hned mi ho podala na břicho a to co jsem cítila při pohledu na něj se slovy popsat nedá, byl tu osobně a byl kouzelný, úplně čistý,jako by ho někdo vykoupal, jen lehce krvavá hlavička. Trvalo asi 15 minut než se odtlačil nožkami a našel si podle vůně bradavku a hned se s lehkou pomocí přisál. Nikdo mu s ničím nepomáhal, fascinující příroda a vrozený instinkt. Po porodu jsme ho neměřili, nevážili a koupal se poprvé asi po čtyřech dnech. Přála jsem si lotosový porod, to znamená, že se placenta nechá připojena k miminku, ta moje vyšla zhruba za 30 min po porodu a tak jsem mohla dát Finna k tátovi a jít se osprchovat,ve sprše jsem si uvědomila,že jsme to společně dokázali, že jsem porodila krásné a zdravé děťátko, byla jsem hrdá a šťastná. Placenta byla nejlepší Finnovou kamarádkou a opatrovnicí, proto jsem ji nebrala jako odpad, ale jako dar a dula z ní odebrala pět středně velkých kousků abych ji po dobu pěti dní mixovala s ovocem v podobě smoothie, obsahuje obrovské množství železa a pomůže nabrat rychle ztracené síly a doplní živiny pro oba. První noc ve třech. Druhý den po porodu byla pupeční šňůra už úplně tvrdá a vyschlá, zeptali jsme se Finna jestli je připravený se s ní rozloučit, byl klidný a myslím,že z jeho pohled říkal ANO, rozhodli jsme se nečekat než sama upadne a ve stejnou hodinu jako v den narození, což bylo ve 23 hodin, jsme ji s poděkováním a s vděčností odstřihli. Druhý den jsme v lese našli hezký strom, Doyle vykopal jamku, rozloučili jsme se s ní jako s členem rodiny, protože ji ctíme a vážíme si jejího poslání a zakopali ji aby se spojila se zemí, měla jsem z toho krásný pocit. Pupečník mám ve vyřezávané krabičce a je to Finnův malý oltářek. 

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          Děkuji a jsem vděčná.